Staré Brno po nešťastné asanaci v 60. letech a po nenaplněných plánech zůstalo rozbourané. Kamkoli se podíváme vidíme proluky, necitlivě umístěné unifikované panelové domy. Staré Brno ztratilo svou malebnost, kterou známe z historických fotografií. Dnešní Mendlovo náměstí nemůžeme ani náměstím nazývat, protože se jedná o dopravní uzel a je to tak veliká plocha, že nemáme ani pocit, že na nějakém náměstí jsme. Před asanací bylo dnešní náměstí rozděleno blokem domů se starobrněnskou radnicí na dvě části. Bylo tedy menší a mělo lidštější měřítko.   Ve svém návrhu jsem chtěl toto klidné náměstí starobrňanům dopřát. Už od začátku úvah nad problémem zbořeniště v areálu bývalého podniku Kras jsem se inspiroval strukturou rostlého města. Mám pocit, že lidé se v historických jádrech, kde jsou křivé uličky, domy různých stylů a z různého období, cítí lépe než v současné moderní zástavbě. Je sice pravdou, že v domech dle zásad funkcionalistického stavění s dokonalým prosluněním se nám žije dobře, ale ve veřejném prostoru se cítíme odcizeně. Je to možná tím, že se cítíme sami. Velké plochy, velké vzdálenosti mezi domy to jen umocňují. A proto rádi unikáme do historických jader třeba se jen projít. Chtěl jsem tedy navrhnout zástavbu, která bude nabízet svým obyvatelům to, co historické jádro. Ve svém návrhu jsem se řídil poznatky vídeňského urbanisty Camillo Sitte, který ve své knize Stavba měst dle uměleckých zásad upozorňuje na podceňování pohledových os, významných nároží a významných budov v těchto místech umísťovaných. Velkou dominantou areálu je komín. Komín je stále funkční a pokud bude teplárna dále v provozu bude komín stále živoucím odkazem toho, že nová čtvrť vyrostla v místě, kde byl průmysl. Kouřící komín byl v 19. století znakem úspěchu. Dnes máme na kouřící komín jiný názor. V návrhu jsem se snažil uplatnit zajímavosti středověkých měst. Dalo by se říci, že se jedná spíše o manýristický čin – překvapit chodce. Chodec se nesmí nudit. Musí se mu nabízet zajímavé pohledy, průhledy. Chodec jdoucí z ulice Bělidla ke komínu má komín přímo v ose ulice a tudíž se na něj může z dálky dívat a obdivovat ho. Po chvíli na tuto dominantu zapomene, ulice ho nasměruje jinam a najednou výjde na obchodní ulici přímo u paty komína a je překvapen jeho masivnosti. Pohledová osa v obchodní ulici „komín-knihovna“ není rušena aleji stromů, která je umístěna asymetricky. Jedná se o přirozený rytmus. Polyfunkční dům s hřebínkovou bytovou dispozicí je v kontrastu s hladkou fasádou naproti. Obchodní ulice má být tou rušnou, zatímco vytvořené trojúhelníkové náměstí má být klidné, meditační. To předurčuje umístění veřejné knihovny ve špalíčku a studentský domov. Tyto dva objekty jsou vizuálně spojeny přes nárožní okna respiria studentského domova. Atmosféru klidu dodá také kašna umístěna mimo hlavní pěší tahy. Dostatečné oddělení od obchodní ulice je zajištěno sevřením prostupu mezi knihovnou a ostrým nárožím velkého trojúhelníkového bloku. Jedná se o soudobý přepis středověkého napojení uliční sítě na náměstí.    Domy až na výjimky jsou blokového charakteru. Nejedná se o velké monobloky. Stavěly by se postupně různými architekty. Tím bych nechtěl rozhodně dosáhnout toho, že se ze čtvrti stanou pomníky jednotlivých architektů, ale rád bych tím zajistil různý rukopis jednotlivých domů a tím se přiblížil podobě historických měst s různorodou zástavbou. V největším vnitrobloku je umístěna zahrada mateřské školy. Do vnitrobloku je možný přístup, jedná se však o poloveřejný prostor. Řada výškových objektů je doplněna o další proporčně shodný objekt, který je umístěn na osu ulice z náměstí a obchodní ulice. Prostor mezi domy je v parkové úpravě.