Město, ve kterém bydlím, leží na severovýchodě naší republiky v jižním okraji ostravsko-karvinské průmyslové oblasti. Město, které na zelené louce vyrostlo teprve nedávno – Havířov.
Vzniklo z nutnosti jako satelitní sídliště Ostravy pro velký poválečný příliv pracujících do těžkého průmyslu. Výstavba začína v roce 1947 stavbou domů v katastru obce Šumbarku, sloužící k bydlení lidem přijíždějících ze všech koutů republiky stavět nové sídliště. Celému místu se říkalo sídliště „Šenov-Šumbark-Bludovice“. Sídliště rostlo tak rychle, že později bylo rozhodnuto o jeho osamostatnění a vytvoření nového města, na jehož název byla vyhlášena celostátní soutěž. Z mnoha roztodivných někdy až nesmyslných návrhů vítězně vzešlo, pro mě velmi krásný název, Havířov.
Páteří celého města je Hlavní třída, bulvár, z kterého kolmo do stran vycházejí menší ulice. Starší část města postavená ve stylu Sorela (SO – socialistický, RE – realismus, LA – Lakomý), je už po necelých padesáti letech městskou památkovou zónou. Je tvořena uzavřenými domovními bloky se zelenými dvory uvnitř. Perlou této zóny je budova bývalého kina Radost, kde v prosinci roku 1955 byla městu přidělena jeho základací listina a městské insignie. Jednotná výška domů s valbovými střechami pokrytými keramickými taškami (až na některé výjimky) dodáva městu ráz klidného bydlení nedaleko Beskyd. Jedním z hlavních projektantů byl Ing. arch. Vladimír Meduna. Městem protéká řeka Sušanka a Lučina, která je nejvýše položenou lužní řekou v ČR a jejiž meandry jsou státem chráněny. Vhodné pro rekreaci obyvatel města a okolí jsou nedaleko dvě vodní nádrže – Těrlická a Žermanická přehrada
Dům, ve kterém bydlím, se nachází v městské části Šumbark. Kdysi vesnice, o níž první zmínka je již ve 14. století. Její název vznikl zkomolením německého Schön Berk (Krásný kopec). Myšlen asi vrch, kde je empírový zámek a kostel sv. Anny. Dům byl postaven jako jeden z prvních v letech 1947-1949, ve stylu navazující na meziválečný funkcionalismus, tedy bez vlivu později přicházející Sorely. Tyto domy jsou cihelné a jsou situovány tak, aby byly co nejlépe prosluněny. (Ulice se kdysi jmenovala Na Výsluní). Jde o třípodlažní podélný dvoutrakt s valbovou střechou původně s taškovou černou krytinou, nyní červenou plechovou. Hladká plocha fasády je z ulice narušena čtyřmi vchody zvýrazněné rizality z režného zdiva (v současné době přetřené barvou). Z dvorní strany jsou z kuchyní druhého a třetího podlaží vyvedeny balkony. Na rozdíl od ostatních domů má ten náš tehdy moderní zdvojená okna. (dům vedle má kaslíková). V jednom podlaží jsou dvě osově souměrné bytové jednotky. Náš dům spolu s dalším domem je bohužel situovaný tak, že obývací pokoj, kuchyně a ložnice je na severozápadní stranu. Sluncem osvětlené jsou naopak dětský pokoj, koupelna, WC a hala. Ovšem tato chyba mi vůbec nevadí, aspoň obývací pokoj není moc přehřátý. Jediným problémem zůstává zastínění obývacího pokoje a kuchyně vzrostlými stromy ze dvora.
Náš byt je v celku s velkými prosvětlenými obytnými místnostmi, kuchyní, halou, koupelnou, WC, komorou a vestavěnou šatní skříni. S jeho dispozici jsem velmi spokojený, ikdyž drobné úpravy rodičů zamezují jeho správné využití. Jediným vstupem do jejich ložnice je můj pokoj. Další vstup je z obývacího pokoje, ale ten je zastavěný nábytkovou sestavou. Další připomínka k dispozici je umístění WC. Po jeho použití je nutno urazit dalekou trasu do koupelny. Tento byt mám velmi rád a cením si ho. Těžko se mi ho bude opouštět. Představu o mém ideálním bytě nemám. Ale byt, ve kterém bych chtěl určitě bydlet, musí být funkčně dokonalý s dokonalou dispozicí.
Přestože jsem absolventem stavební průmyslové školy, tak vytvořit dokonalou dispozici se musím teprve naučit. Protože to je práce hodna architekta.